„Maso z Vysočiny“ nelze balit v Polsku

Autoři nových značek dnes narazí poměrně často. Inspirace dochází všude a mnohdy vznikají variace na známé téma. Pak jde jen o to, jestli je to hodně podobná variace nebo ne, a tedy je-li průchozí.
‍
V naší kanceláři začínáme rešerší, jejíž první část je registrační, čili zda lze značku vůbec registrovat. Druhá řeší otázku, zda hrozí problém či spor při jejím užívání bez registrace. Někdy klienta rovnou zarazíme, ať danou variantu vůbec nezkouší. Jindy je z našeho pohledu obhajitelná třeba na 60 procent, a pak je na klientovi, zda se podvolí tlaku svého marketingu a pokusí se značku zapsat a užívat.
‍
Konečný verdikt v případě registrace vynese Úřad na ochranu průmyslového vlastnictví. Ale jak už bylo zmíněno, značku lze používat i bez jejího zápisu do rejstříku ochranných známek. Ten přináší hlavně upevnění pozice a snazší vymáhání práv uživatele, který v případě sporu pouze předloží certifikát o registraci a má prakticky vyhráno. Pokud jej ale nemá, musí prokazovat svá historická práva, založená třeba na základě dlouhodobého užívání značky. Což je samozřejmě složitější. Ale nikoli ztracené.
‍
Takže pokud deset let prodáváte výrobek pod nějakým označením, a konkurent si devátý rok stejné označení registruje, nejspíš se dostanete do sporu. Právo je ovšem na vaší straně a registraci konkurenta prohlásíte za neplatnou jako držitel nezapsaného označení, které vás staví do pozice velmi podobné pozici vlastníka ochranné známky. Žádá si to ale širší dokazování.
‍
V naší praxi samozřejmě bereme v potaz i soulad nového označení s předpisy o ochraně spotřebitelů, které vymezují, co se ještě smí tvrdit, aby zákazník nebyl klamán. Náš klient, maloobchodní řetězec, tak chtěl prodávat „Maso z Vysočiny“, protože pocházelo ze zvířat v této oblasti odchovaných. Jenže se zpracovávalo a balilo v Polsku. A v takovém případě předpisy podobné označení zapovídají.