Celosvětová registrace značky pro všechny výrobky a služby? Investice za 40 milionů

Budějovický Budvar nesmí ve Spojených státech používat značku Budweiser. V Evropě je situace odlišná stát od státu. V Německu ji na své pivo dávat může, ale třeba ve Španělsku ne, protože tam stejně jako v USA získal pro sebe toto označení jeho nadnárodní konkurent Anheuser-Busch InBev. 

Pře pivovarského Davida s Goliášem názorně ilustruje omezenou teritoriální povahu duševního vlastnictví. Jeho ochrana platí vždy jen na konkrétním území. Pokud dojde ke sporu, bojuje se o každé jednotlivé teritorium.

V případě Budvaru se tak desetiletí trvající právní bitva nejdříve soustředila na nejdůležitější trhy, jako jsou Evropa a Spojené státy. Pak se přesunula do rozvíjejících se ekonomik a po Jižní Americe postupně přichází na řadu Afrika – Tanzanie, Keňa, Nigerie. Celosvětově své ochranné známky registrují jen největší koncerny nebo společnosti, jejichž výrobky nebo služby mají globální pokrytí. Platí totiž, že registrace je smysluplná jen tehdy, pokud chcete značku na daném trhu opravdu používat. 

V úvahu je mimo jiné třeba vzít i náklady s ochranou spojené. Když jsme pro klienta dělali rozpočet na registraci ochranné známky ve 160 zemích pro všech 45 mezinárodně uznaných tříd výrobků a služeb, došli jsme k částce kolem 40 milionů korun. Pro jeden výrobek v jedné třídě bychom se dostali zhruba na deset milionů korun. Ovšem suma platí jen za situace, že jde vše hladce. Jakmile dojde na spory, ať už s registrujícím úřadem, nebo jiným hráčem na trhu, který podá námitky, náklady pochopitelně rostou.

Navíc v některých zemích stačí podat jednu přihlášku pro všechny třídy, ale někde je třeba podat pro každou z tříd přihlášku samostatně. Takže zatímco v Česku registrujete jednu ochrannou známku, která chrání všech 45 tříd výrobků a služeb, v Pákistánu vyplňujete 45 přihlášek. Každá přitom obsahuje identifikaci toho, kdo ji podává, co konkrétně chce přihlásit a jak daná značka vypadá.